Vždycky jsem se zajímala hodně o zdraví. Nechtěla jsem být nikdy nemocná. A kdo by chtěl? A to hlavně z toho důvodu že se opravdu hodně bojím injekcí a taky lékařů a nemocnice. Nedovedla jsem si představit, že by mi třeba lékař někdy měl brát krev. Ale jak už to, tak bývá, tak snad na světě není člověk, kterému nebyla brána nikdy krev. A na tohle bych si taky vsadila. A klidně i celý svůj majetek. A že ho opravdu mám! Jenomže taky přišla řada potom na mě, což se dalo logicky čekat. Protože jsem otěhotněla. Takže tady bylo zdraví opravdu na prvním místě. Nešlo o zdraví pouze mé, ale taky už dítěte. A samozřejmě, jak všichni víme, tak v těhotenství se krev bere několikrát. Jako na běžícím pásu.

Musím vám říct, že celých devět měsíců jsem ani nespočítala, kolikrát mi lékař bral krev. Kolikrát jsem tam málem omdlela anebo se mi udělalo špatně. Bylo to pro mě opravdu hodně náročné, protože jsem si myslela, že tam snad vypustím duši. Braní krve opravdu není moje silná stránka. Nicméně ale pro své zdraví a taky pro zdraví dítěte jsem to ale udělala. A naštěstí to už mám za sebou.

Dítě mám jenom jedno, protože se opravdu bojím, že bych zase měla rozpíchané ruce, jak by mi lékaři stále brali krev. Já vím, že to nebolí. Taky to tak vnímám, ale už jenom ten pocit, že mi někdo bere krev, mě hodně vadí a dráždí. Nicméně ale zdraví je zdraví a já vím, že bych to pro druhé dítě zase vytrpěla. A co si třeba představíte, když někdo daruje pravidelně krev? Je to opravdu hodně pěkné gesto, protože krev je všude potřebná. Samozřejmě, ale od zdravého člověka. Člověk, který daruje krev, tak musí být zdravý a taky podle toho mít svůj životní styl. Obdivuji dárce krve. Že vydrží ten pocit braní krve a fakt, že to taky trvá hodně dlouho. Ale zase zachrání někomu život. A vy taky darujete krev?